a zase ten stres.

a zase ten stres.

Přijde mi, že míra stresu od konce února a na počátku března se často zvedá. Stres nás má aktivovat, ale kam až má zajít, abychom si ustanovili hranice, že teď už to stačilo, že je třeba změnit směr?

Spousta z nás se zastaví, až když už je pozdě, anebo je nás zastaveno – nemoc, infekce, ztráta imunity, zhoršené zažívání nebo trávení. Úzkosti, deprese.

Definitivní známka, kdy už stres nezvládáme, že je ho přemíra, je to, když se ozvou srdce a plíce. Když chceme, ale UŽ to nejde. Už nejde cvičit, už „nejde“ vzít své zdraví do svých rukou a sportovat – alespoň ne dynamicky.

Potřebujeme zvolnit. Zkusme nakrmit svou přiškrcenou Duši spíše, než naše kontrolující ego. Ono to moc nejde, když je naše intuice v útlumu, ale někdy je to prostě tak, že se kolem nás opakuje z různých stran stejná informace o tom, že něco MŮŽEME změnit, vynechat z jídelníčku, opakovaná nabídka na nějakou akci – výzva ke změně.

Dýchejme.

Autor: Tea

Jogínka a autorka. Vegetariánka. Pomáhám lidem zdravě žít a cítit se ve svém těle jako doma. Ať už přes psaní na tomto blogu nebo veřejně na mých lekcích jógy. Můj příběh si přečtěte zde ~

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *