veggie, bejby.

veggie, bejby

~„Přestože kočky tráví většinu dne ve slastném klimbání, dělá jim dobře, když lidé kolem nich nezahálejí. Nelíbí se nám, když jsou hluční, nebo když nás ruší – ale oceníme, když nás svou činností zabaví v těch krátkých mezidobích, kdy jsme vzhůru.“ Dalajlámova kočka / David Michie

Nevařím. Nebaví mě to, nijak zvlášť, ani nenaplňuje. Když už něco uvařím, neumím to vyfotit. Vypadá to hrozně. Když už to vyfotím, tak jen proto, abych měla představu o tom, co můžu příště uvařit. Úplně nejhorší věc je ale za mě mytí nádobí, když už teda něco uvařím, tak je potom potřeba se ještě vyrovnat s tímhle. Asi do jisté míry obdivuji, jak někdo míchá ty barvy na talíři a chutě a ještě si v tom libuje, mně je to ale tak nějak dost jedno.

Přes to všechno jsem se rozhodla, že tenhle blog budu směřovat více na vege, jelikož jak je známo, zvířata ponejvíce miluji. Asi tak, že je mne někdy podezříváno, že často více než ty, co je jí, (jo).

Jakožto dítko prosazující si vege v posttotalitní době, (asi od roku 1994), trpím příznaky OCD poruchy, že mě chce někdo otrávit něčím, co mi nedělá dobře. Když máš deset let v restauraci na výběr jen okurkový salát nebo smažák, který Ti často vyšperkujou špekem nebo šunkou, je v tomhle důvěra k cizím kuchařům na dlouho v knedli.

Takže vlastně asi odpadá jakákoliv možnost, že se stanu „food“ blogerkou a budu o tom referovat.

Co zbývá?

Budu neblogerkou!

Takže jsem se právě rozhodla, že vám budu psát o tom, co jsem neuvařila, nesnědla nebo si neobjednala v restauraci.

V tomhle prvním nepříspěvku hned poreferuji o Mallorce, jelikož se to samozřejmě nabízí. Hned třetí den jsem dostala chuť na raw dort. Zrovna se po dvou dnech oteplilo a nějaká ta cukrárna byla prý asi deset kiláků daleko. Určitě byla super a tak vám o ní píšu, páč jsem do ní nešla.

Samozřejmě jsem ani neměla kapacitu na to si namáčet kešu a nějak se s tím sama vrtat, ale představovala jsem si jej spíše čokoládový. S pistáciemi. Nic náročného.

Pak mě napadlo, že bych doma jeden zkusila po návratu vyrobit, ale shořelo to na tom, že mi kamarádka ve středu nepůjčila kuchařku. Ani jsem si žádnou nekoupila. Se nepředřu, že jo?

Díky tomu vám tedy ani nemohu nasdílet vymazlené barevné fotografie této lahůdky, a lákat vás směrem k raw – vege životnímu stylu. Ale co můžu, je tady v insta archívu najít fotku s „bio“ citrónem, co rostl hned na terase na stromě. To zas jo.

Tak se mějte krásně a já se zase ozvu. Přeji pěkné, (a nejlíp samozřejmě nenásilné),  léto všem!

Pusu, čau. Tea.

Autor: Tea

Jogínka a autorka. Vegetariánka. Pomáhám lidem zdravě žít a cítit se ve svém těle jako doma. Ať už přes psaní na tomto blogu nebo veřejně na mých lekcích jógy. Můj příběh si přečtěte zde ~

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *